Rozhovor s Vlaďkou a Martinem: Společně do Kanady za studiem až k práci, která nás baví

Vlaďka (27 let) s Martinem (26 let) měli původně měli jiný vízový plán, ale nakonec vycestovali přes studium Cornerstone College ve Vancouveru. V rozhovoru se dočteš, proč jsou nakonec za toto rozhodnutí rádi, jaké byly začátky v Kanadě, jak vnímají kanadský vzdělávací systém, jak vypadala jejich cesta pracovním trhem, co se jim na Kanadě líbí a jak tráví volný čas.

Vlaďka (27 let) s Martinem (26 let) měli původně měli jiný vízový plán, ale nakonec vycestovali přes studium Cornerstone College ve Vancouveru. Na následujících řádcích se dočteš, proč jsou nakonec za toto rozhodnutí rádi, jaké byly začátky v Kanadě, jak vnímají kanadský vzdělávací systém, jak vypadala jejich cesta pracovním trhem, co se jim na Kanadě líbí a jak tráví volný čas.

Co vás vedlo k tomu vycestovat do zahraničí a proč jste si vybrali zrovna Kanadu?

Vždycky jsme si chtěli zkusit život v zahraničí, rozšířit si obzory a získat nové zkušenosti. Kanada byla Martinův nápad, protože miluje hokej. Já chtěla do Austrálie (smích). V roce 2019 jsme se zúčastnili semináře Jak do Kanady a tam to všechno začalo. Tato země nás začala lákat čím dál víc a v tu chvíli jsme si byli jistí, že pro to uděláme vše co bude v našich silách, abychom se sem dostali, ani Covid-19 nás nezastavil.

Jak jste do Kanady vycestovali?

První plán byl zažádat o Working Holiday víza. Bohužel / bohudík nás ale nevybrali a proto jsme začali přemýšlet o dalších možnostech. Jednou z náhradních možností bylo jet do Kanady studovat. V tu dobu kdy jsme chtěli vycestovat, tak už jsme oba dva měli za sebou pět let na univerzitě v České Republice a věděli, že vědomosti jsou nad zlato. Takže do Kanady jsme vycestovali na studentská víza, díky Petrovi z Czenadians.  Když se na to teď díváme zpětně, víme, že to bylo to to nejlepší rozhodnutí co jsme mohli udělat. Otevřelo nám to tu spoustu dveří a poznali jsme spoustu důležitých lidí, se kterými si teď držíme kontakt.

Jaké byly vaše začátky po příletu do Kanady?

Začátky byly těžké, ale to je asi vždy a všude. Člověk začíná úplně od začátku a úplně se vším. Než sem přijedete, máte pocit, že tu na vás budou všichni čekat s otevřenou náručí. Samozřejmě to tak nebylo a vesměs nikoho moc nezajímaly naše pracovní nebo studijní úspěchy. Jediné, o co se všichni zajímali, byla délka pracovního povolení. Museli jsme jít krok za krokem a postupně si budovat náš background na pracovním trhu.

Nakonec to můžeme shrnout jako pozitivní zkušenost. Vybudovali jsme si vše od začátku a těšili jsme se z maličkostí. Z Kanady jsme byli omámení, takže jsme vše zkoušeli a objevovali. Po karanténě jsme hned koupili kola a jezdili, kde mohli. První rok utekl hrozně rychle.

Díky studiu jsme si našli nové kamarády z celého světa. Posledně když Martin slavil narozeniny, tak dorazilo 26 kamarádů z 11 zemí světa. Je to nepopsatelný pocit poznávat nové kultury a nové lidi. Všichni jsou tak přátelští. ?

Je něco, co vás velmi překvapilo nebo zaujalo na Kanadě v porovnání s očekáváním?

O Kanadě jsme slyšeli hodně pozitivní informace. Nejvíc nás asi potěšilo to, že tu jsou lidi opravdu přátelští a vstřícní k druhým. Vše tu funguje tak nějak pohodově, žádný stres ani press. Trochu nás překvapil počet bezdomovců na ulicích. Od minulého léta zase přibyli, ale všeho všudy neškodí. Do dnes si pamatuji (a asi nikdy nezapomenu) náš první výlet do downtown po skončení sedmnáctidenní karantény. Nasedli jsme do autobusu, který jezdí po Hasting St. Tahle ulice je vyhlášená pro asi nejvyšší koncentraci lidí bez domova ve Vancouveru (možná i v celé Kanadě), což jsme očividně nevěděli. Ve chvíli, kdy jsme to viděli, jsme začali přemýšlet, jestli nám náhodou někdo o Vancouveru nelhal. Naštěstí je to opravdu jen jedna ulice a pár přilehlých ulic. Jinak je Vancouver nádherné a bezpečné město!

Jaké rozdíly vidíte ve studiu v České republice a v Kanadě?

Více méně oba dva jsme v Česku studovali na státních školách, které jsou trošku odlišné od soukromých. Tady v Kanadě jsme si poprvé vyzkoušeli soukromou školu. Styl je trochu jiný, je zaměřen více na praktické studium, učitelé jsou také většinou z praxe a mají bohaté zkušenosti. Nám studium v Kanadě dalo opravdu hodně, otevřelo nám cestu k práci, která nás baví ? Velkou zásluhu na této dobré zkušenosti se školou měli hlavně vynikající učitelé, se kterými jsme v kontaktu do ted‘.

Jak vnímáte pracovní trh a jaké práce jste vyzkoušeli?

Pracovní trh je v Kanadě asi jako všude jinde, co se týká manuálních prací tak je tu opravdu hodně příležitostí a každý si práci najde. Skvěle fungují skupiny na Facebooku.

Vlaďka:

Moje pracovní zkušenosti tady v Kanadě jsou opravdu bohaté. Už v karanténě jsem začala hledat práci přes FB skupiny. Dostala jsem možnost pracovat buď pro Landscaping company a nebo Cleaning company. Na začátek to bylo dobrý. Přemýšlela jsem, že možná i ten Landscaping by nemusel být špatný. Sice jsem neměla moc zkušeností, ale navázala jsem docela dobrý vztah se šéfkou. Je to Češka, co si vzala Kanaďana. Mají menší firmu v North Vancouveru. Ona se stará o administrativu a dobrý chod firmy. Její manžel pracuje na projektech. Po nějaké době, co jsme spolu byli v kontaktu, mi nabídla, abych ji začala pomáhat s účetnictvím. Měla jsem jistou zkušenou s účetnictvím z Česka, a tak mě vzala.

Pravidla účetnictví byla sice trochu jiná, než jsem byla zvyklá, ale po absolvování kurzu Quickbooks jsem se do toho docela rychle dostala. Jediná nevýhoda bylo to, že to bylo jen pár hodin týdně, takže jsem i tak potřebovala nějakou další práci, abych se tu uživila. Na nějakou dobu jsem vzala práci i v cleaning company, ale tam jsem vydržela asi jen 2 měsíce. Na začátek to byla dobrá volba. Myslím, že každá holka si tuhle práci tady vyzkouší. Trochu mi vadilo, že tam byl český kolektiv a já přece nepřijela do zahraničí, abych mluvila jen česky. Takže jak jsem se trochu rozkoukala a byla si víc jistá v angličtině, začala jsem hledat práci v retails odvětví.

Našla jsem si práci v Zaře, kde jsem byla asi půl roku. Po čase mi tato práce přišla stereotypní, tak jsem si našla práci ve Victoria’s Secret. Byla jsem šťastná pro změnu, ale jelikož tato práce byla sezónní, tak jsem si pořád držela i Zaru. Mohla jsem pracovat jen part-time, protože jsem stále studovala, takže nakonec to bylo docela fajn, že každý den byl jiný.

V období Co-op programu jsem začala přemýšlet co dál. Stále jsem měla pár hodin účetnictví v Landscaping firmě. V tuhle dobu se šéfka rozhodla, že už ji administrativní práce pro Landscaping tolik nebaví, a ráda by se začala věnovat svému businessu jako architektka. Začala na mě delegovat administrativní práci pro Landscaping. Svůj Co-op jsem si teda napsala v této firmě, byla jsem sice pořád part-time, ale postupem času se moje pracovní zodpovědnosti začaly rozšiřovat a dostala jsem full time job.

Dnes mohu říct, že pracuji v zastoupení managementu pro Landscaping company. Řídím vše co, se týká zakázek, zaměstnanců, a starám se o stálé i nové zákazníky. Mezitím si šéfka založila svůj architektonický ateliér, a já  se ji starám o marketing. Vytvořila jsem nový website na WordPress, řeším SEO a managuji social media a další platformy. V blízké době budu spouštět Google Ads. Díky studiu tady jsem dostala určité znalosti, které teď využívám, ale stále se učím. Naštěstí jsem v kontaktu se dvěma digital marketery, kteří mi dávají určitý support, když potřebuji, ale jinak je to všechno na mně. Práce je opravdu různorodá, je toho hodně, ale baví mě to. Je to obrovská zkušenost a jsem za ní ráda. Do budoucna bych se určitě chtěla věnovat pouze Digital Marketingu, ale všechno má svůj čas. ?

Martin:

Já jsem začal jako malíř. Neměl jsem žádnou zkušenost s malováním, ale dostal jsem nabídku a protože je to poměrně dobře placená práce, tak jsem ji vzal. Jako malíř jsem pracoval celé léto na poloviční úvazek, protože je povoleno pouze 20 hodin týdně jako student. Ještě předtím, než jsem ukončil studium a přesunul se do Co-op fáze studijního programu, jsem se rozhodl, že potřebuji zlepšit angličtinu. Byl jsem na pár pohovorech a dostal jsem nabídku práce ve SportCheku, což je jedna z největších retail company se sportovním vybavením v Kanadě. Začal jsem na pozici customer service a poté jsem se přesunul do service shopu, kde jsem dělal servis kol, lyží a snowboardů a pletl všechny možné druhy raket (Tennis, Badminton, Squash atd…).

S touto firmou jsem navázal i partnerství pro můj Co-op program. Všechny tyto zkušenost mě dostali až k mé aktuální práci. Začal jsem pracovat pro německou společnost Miele, pro kterou jsem pracoval už i v Česku skoro tři roky. Dostal jsem pozici jako Appliance Service Technician, jsem registrován i v BC programu pro technicky založené profese. Po splnění zkoušek budu certifikovaný Red Seal Appliance Technician, což je titul uznávaný v celé Kanadě. S tímto certifikátem se člověk o svou budoucnost v Kanadě bát nemusí.

Jak se vám celkově žije v Kanadě? Co se vám na Kanadě líbí? Jak trávíte volný čas?

Život v Kanadě je samozřejmě neuvěřitelný. BC je jedna z nejdražších provincií Kanady takže chvilku trvá, než si člověk najde svůj zdroj příjmu a své limity. S part-time prací to bylo o něco těžší, ale teď co pracujeme na full-time, můžeme říct, že po roce a půl jsme se usadili a žijeme život, jaký chceme. Víceméně plán na léto je vždycky jasný – příroda je tu nádherná, takže většinu času trávíme v horách, na kole, na pláží nebo prostě cestujeme a objevujeme, jak se dá. Byli jsme na Hawaii,  v Seattlu a v Kelowně, v září jedeme na Aljašku, dvakrát jsme byli v Albertě (Banff atd…) a také jsme byli na Vancouver Islandu (Victoria, Tofino). Dalo by se říct, že už máme projetý na kole celý Vancouver a jeho okolí. Jsme sportovně založení, takže většinu volného času trávíme nějakým pohybem. Podtrženo, sečteno, Kanadu prostě milujeme a bude se nám těžko opouštět.

Jaké máte plány dále?

Svatbu a samozřejmě žít šťastně až do smrti.