Rozhovor s Petrem, zakladatelem czenadians

Rozhovor s Petrem Horákem, zakladatelem czenadians, pro československou komunitu v Torontu Masaryktown.

Rozhovor je převzatý z Newsletteru československé komunity v Torontu Masaryktown. Děkuji Kláře Galové, díky které tento rozhovor mohl vzniknout.

Petr založil agenturu, která pomáhá Čechům a Slovákům vycestovat do Kanady, ať už pracovně nebo studijně. Mám s ním osobní zkušenost a jsem moc ráda, že jsem ho poznala. Nabídka poradců je veliká, ale nutno podotknout, že v tomto případě opravdu chcete najít spolehlivého a schopného člověka, což Petr určitě je. Navíc se mi líbí, jak nadšeně nadále propojuje Českou republiku a Kanadu a přemýšlí, jak své služby a nabídku zlepšit a prohloubit.

S Petrem jsme stále v kontaktu, mám totiž stejné tendence jako on, pomáhat lidem s procesem, kterýmjsem si sama prošla. Hlavně asi oba věříme, že dokážeme naše vědomosti a zkušenosti propojit a vytvořit tak širší a podpůrnou českou a slovenskou komunitu zde v Kanadě. Pokud někdo z vaší rodiny či známých přemýšlí nad tím, vydat se za Vámi do Kanady, určitě se na Petra můžete kdykoliv obrátit.

Petře, jak to celé vzniklo? Celá myšlenka okolo Czenadians a pomáhat Čechům a Slovákům dostat se do Kanady?

K Czenadians vedla dlouhá cesta. Zpětně vidím, že to bylo propojení zkušeností, které jsem získal během života v USA, na Novém Zélandu a v Kanadě. Vždycky mě bavilo pomáhat ostatním. Mojí silnou stránkou ve světě vždy bylo vyhledávání informací, porovnávání různých možností a hledání cestiček, jak se někam dostat či získat vysněnou práci. Na Novém Zélandu jsem začal přemýšlet, jakým směrem se dále v životě ubírat.

Chtěl jsem spojit práci, cestování a svobodu místa, kde se mohu usadit. Inspirovala mě kamarádka, která pracovala jako Travel Agent. To se stalo mým cílem před mým třetím výjezdem do Kanady v roce 2019. Bylo to velmi náročné, ale práci v agentuře se mi nakonec podařilo najít. Brzy jsem zjistil, že agentura spolupracuje s místními školami a pomáhá lidem, v tomto případě z latinské Ameriky, vycestovat do Kanady. Najednou to všechno zapadlo do sebe a věděl jsem, že tohle je cesta, kterou se musím vydat.

Na webu Czenadians jsem si všimla, že píšeš hlavně o Vancouveru, ale vím, že tvé pole působnosti je například i zde v Torontu. Kde všude a s čím vším dokážeš pomoci nebo poradit?

Měl jsem možnost žít jak v Torotnu, tak v posledním případě i ve Vancouveru. Obě města jsou skvělá. Ve Vancouveru jsem strávil delší dobu a je mi tak o něco blíže. Většina našich klientů volí Vancouver, hlavním důvodem bývá okolní příroda a aktivní vyžití. I v Torontu máme mnoho klientů. Obě města jsou obecně považována za hlavní destinace pro začátek.

Po nějaké době, většinou po získání trvalého pobytu (Permanent Residence), se noví rezidenti porozhlédnou i po dalších nádherných místech pro život v Kanadě. Ve Vancouveru a v Torontu je největší nabídka soukromých College, které bývají především z finančního hlediska více preferované oproti veřejným školám. Další lokality, kam pomáháme vycestovat jsou Montreal, Calgary a Whistler.

Pokud chce někdo přijet studovat do Kanady, jaký je postup? Kolik si má připravit peněz?

Nejlepší je nás kontaktovat přes email petr@czenadians.cz, kde si domluvíme informační schůzku po telefonu. Určitě je dobré, aby si každý nejdřív prošel informace dostupné na internetu sám a nebyl pak náš první hovor pro něj moc vyčerpávající. Udělám si poté kompletní obrázek o zájemci – věk, vzdělání, pracovní zkušenosti a důvody pro vycestování, jaké jsou cíle a jak dlouho chce v Kanadě zůstat.

Vždy se zaměřuji na dlouhodobou strategii. Pokud chce mít člověk otevřené dveře pro prodloužení pobytu v Kanadě nebo tam žít, musíme se už teď dívat na další kroky, které budou následovat po dokončení studijního programu. Podle těchto informací, dostupném rozpočtu a preferencích zájemce zvážíme studium na soukromé nebo veřejné škole a délku programu. Nakonec se podíváme na konkrétní programy, ze kterých budeme vybírat ten nejideálnější.

Vycestovat lze už se 150-200 000 Kč. Cca 100 000 Kč stojí roční program na soukromé škole s možností pracovat part-time. Další hlavní náklady jsou vízový poplatek, cestovní pojištění a letenka. Ihned po příletu si student najde práci a pokryje si tak náklady na život v Kanadě. Prvních 6 měsíců je z hlediska financí nejtěžších. Druhou polovinu programu je už možné pracovat na plný úvazek a vše už se více stabilizuje.

Aha, to opravdu pro mnohé studenty není úplně nízká částka. Je možné získat stipendium, případně v jaké výši?

Vstupní stipendia nejsou v Kanadě běžná. Veřejné školy je nabízejí, ale je velmi těžké je vzhledem ke konkurenci jiných zájemců z celého světa získat. Pokud má student skvělý prospěch, může v dalších semestrech žádat o prospěchová stipendia. V případě soukromých škol máme jako Češi a Slováci výhodu. Naše trhy jsou často zvýhodněny a máme tak nižší ceny, než ostatní země s vysokým zastoupením studentů. Školy se tímto způsobem snaží docílit co nejpestřejšího tzv. národnostního mixu, aby bylo studium pro všechny zajímavější. Občas mají v průběhu roku soukromé školy i nějaké slevy či akce.

Nově jsme schopni zajistit i studentskou půjčku. Mnoha mladým lidem chybí právě i těch “jen” 50- 150 000 Kč. Taková půjčka vyjde na 700–2200 Kč měsíčně, tedy cca $50–150 CAD. Hlavní je to, že člověk může hned vycestovat do Kanady a začít se realizovat, nabírat pracovní zkušenosti či nastartovat novou kariéru. Vzhledem k vysokému nárůstu cen v ČR a také celkovým nákladům na život, je velmi složité a pomalé našetřit i takovouhle, na první pohled nízkou, částku.

Sám jsi nedávno dokončil City University ve Vancouveru, program Bachelor of Arts in Management, moc gratuluji! Bavilo tě to? Bylo to náročné? Šel bys do toho znovu?

Vždycky jsem se považoval za nestudijní typ a jak už střední školu, tak tenkrát vysokou školu v ČR, kterou jsem nakonec nedodělal, jsem neměl rád (slušně řečeno). Bylo to tenkrát dáno tím, že jsem si v obou případech vybral nevhodný obor a ve studiu jsem neviděl smysl.

V případě CityU ve Vancouveru už jsem věděl, v jakých oblastech se chci rozvinout a jaký to pro mě bude mít smysl. Studium mě bavilo a bylo to tak mnohem jednodušší. Co jsem viděl jako náročné bylo spíše najít si na studium čas. Bylo mi 30, když jsem začal, měl jsem rodinu, pracoval na své agentuře a do toho měl pár dalších pracovních aktivit. Jinak studium pro mě nebylo. Bavilo mě a studované předměty jsou relevantní k práci, co dělám.

Doporučil bys studovat v Kanadě? Vidíš nějaké zásadní rozdíly mezi českým a kanadským vzděláváním?

Rozhodně doporučil! V říjnu 2022 jsem začal v ČR na Technické univerzitě v Liberci navazující program kombinovanou formou Marketing a mezinárodní obchod, abych si ještě v ČR dodělal ty tři písmenka, a začátek pro mě byl po studiu v Kanadě pěkný šok.

V ČR je vzdělávací systém založen převážně na memorování, zkoušení a testování přesných definic, které mají ve výsledku často malý význam využití v praxi. Na vysokých školách v ČR je běžné, že se celý semestr nic neděje, jen poslouchají nudné, 20 let staré prezentace a na konci je zmíněná zkouška. Teď mě zrovna čekají dva předměty, kde jsme dostali na naučení 130 a u druhého 95 otázek.

V Kanadě se na školách setkáte většinou s tzv. instruktory, tedy lidmi, kteří přišli do školství z praxe. Po třeba 10–30 letech práce či podnikání se rozhodli, že chtějí své znalosti a zkušenosti předat dál. Sami vědí, že s naučenou teorií se na trhu práce neuplatníte. Během semestru je vyžadována aktivita na týdenní bázi. Jedná se o drobnější úkoly, dále eseje a skupinové či individuální projekty nebo prezentace. Právě skupinové projekty podporují práci v týmu, komunikaci. Prezentace umění komunikovat a vystupovat. Konečná známka se tak neskládá z jednoho testu na konci semestru, ale z práce během celého semestru. Každý zmíněný úkol má určitý počet bodů. Některé mají vyšší a některé nižší váhu. Lektor se spíše snaží ujistit, že se držíme v mantinelech porozumění dané problematiky a dokážeme ji aplikovat v praxi.

V Kanadě mi přijde, že jsou lektoři spíše na straně studentů, jdou vedle nich celým studiem a snaží se jim co nejvíce předat do další jejich etapy. Od některých klientů občas slyším, že jsou s lektory v kontaktu i po dokončení programu. Bývalí studenti se na ně mohou kdykoliv obrátit nebo jim lektoři předávají informace o zajímavých pracovních příležitostech.

Několik let jsi žil ve Vancouveru, nyní jsi v ČR, ale plánuješ se znovu podívat do Vancouveru se svou rodinou. Proč? Chybí ti Kanada? Vlastně se Tě asi jako jednoho z mála mohu zeptat, jaké to bylo po návratu z Kanady do ČR a co kanadského ti tam chybělo?

Zrovna jsem v procesu žádosti o tříletý Post-Graduation Work Permit, se kterým budu moct vycestovat do Kanady i s manželkou a se synem. Nejprve si vyzkoušíme jako rodina v Kanadě kratší pobyt a uvidíme, kde bychom preferovali žít. Kanada je skvělá země pro život. Nádherná příroda, mix evropského a amerického systému, multikulturní prostředí, silná ekonomika, vysoká kvalita života, příjemní lidé a bezpečnost. Na životě v Kanadě mi především chybí právě příjemnější a přátelštější lidé.

Také jsem si o Tobě přečetla, že jsi vášnivý cestovatel, procestoval si Kanadu, USA a Nový Zéland. Kde všude jsi ještě byl? Jaké kulturní rozdíly Ti například utkvěly v hlavě?

Měl jsem období zhruba 7 let, kdy jsem strávil většinu času někde ve světě a jsem vděčný za každou minutu, kterou jsem strávil cestováním. Díky zmíněným destinacím, kde jsem měl možnost pracovat a strávit delší dobu, jsem navštívil mnoho zemí, kam bych se asi nikdy nepodíval. Bahamy, Fiji, Samou, Kambodžu, Laos, Thajsko, Malajsii, Taiwan, Mexiko či Dominikánskou republiku. Nejvíce mě na cestování baví ta svoboda, poznávání místních lidí a kultur.

Nejvíce se mi líbil svobodný životní styl na Novém Zélandu. Lidé nejsou tolik materialisticky založení, ale soustředí se na trávení volného času v přírodě a outdoorovými aktivitami. O Novému Zélandu se říká, že je to takové hřiště pro dospělé. Velmi obohacující také bylo cestování po Jihovýchodní Asii, určitě se tam chci někdy vrátit.

Které místo na světě máš nejraději a proč?

Srdcovka je Nový Zéland. Měl jsem možnost tam zůstat delší dobu, ale z hlediska života mi třeba Kanada přijde mnohem praktičtější. Na tři návštěvy a dva roky celkem na Novém Zélandu rozhodně nikdy nezapomenu.

Dalším nezapomenutelným zážitkem byl měsíc strávený na Fiji. Spolu s dalšími cca 20 lidmi jsme byli součástí francouzské produkce, která na ostrově natáčela svoji verzi TV show Survivor. Naše role spočívala v testování her pro soutežící a také natáčení detailů či záběrů z dronu. Natáčení probíhalo na jednom z 300 ostrovů na Fiji. Žili jsme v místní vesnici, kde nám občas zapnuli generátor, abychom měli elektřinu. Sprcha také fungovala jen výjimečně. Místní domorodci nás ubytovali ve svých domovech, starali se o nás a vařili nám. Byli jsme na místech, kam se snad normální turisté ani nikdy nepodívali. Něco takového už snad ani nejde znovu prožít.

A na závěr mi ještě řekni něco o sobě, co tě baví, jaké jsou tvoje koníčky a kam směřují tvé kroky v osobním životě?

Vzhledem k našemu skoro ročnímu synkovi je času a energie méně, než dříve, spousta koníčků musela jít stranou. Na druhou stranu nám dělá obrovskou radost. Rádi cestujeme, chodíme na výlety, trávíme čas v přírodě, s přáteli a rodinou. Snažím se najít si čas na cvičení a sportovní aktivity. Před rokem jsme se přestěhovali, takže pracujeme na drobných rekonstrukcích a doděláváme zahradu.

Petře, díky moc za rozhovor a budu se těšit, až se naše aktivity propojí!
Klára Galová